Předsevzetí

Dal jsem si předsevzetí přidat do blogu článeček alespoň každé tři dny. Ale jak sám pozoruji, není to tak jednoduché. Když jsou slova, není čas a když je čas, nejsou slova... Dnes, když uvažuji, že po týdnu už je opravdu čas dostát svému předsevzetí, nějak jsem se nad tím slovíčkem pozastavil... A tak spojím příjemné s užitečným a zachytím zde některé myšlenky...

Co je to vlastně předsevzetí? Já bych to definoval jako rozhodnutí dělat něco, co nedělám a dělat bych chtěl (nebo nedělat co dělám) protože věřím, že to bude mít přínos pro život.

Znají ho všichni lidé. Ateisté ho používají minimálně na nový rok, já jako křesťan (myslím že mluvím za všechny křesťany) často poté, co mi Duch Svatý něco ukáže. Pln odhodlání pak používám slova jako - vždycky, nikdy, budu nebudu... Ale v podstatě vždy zjistím, že světské přísloví ´čert nikdy nespí´ není až tak světské jak vypadá.

Předsevzetí... tak jednoduché slovo a přesto celé větě dodává váhu, kterou často nakonec neuneseme. Má tedy smysl dávat si předsevzetí?

Jak mám v oblibě - zadal jsem to slovíčko do biblického vyhledávače, který našel tento jediný veršík (ekumen):

Máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.

(Židům 3:14)

Myslím, že z tohoto verše vyplývá, že předsevzetí mají v našich životech místo. Myslím, že bychom si tedy měli dávat předsevzetí. Teď ale nemám na mysli ty pozemské (zhubnu o 20 kilo, budu spát 12 hod denně, nebudu poslouchat hardrock ale mámu) ale takové, které nás přiblíží k Bohu, Takové, které nás donutí aktivně se zabývat naší misí tady na zemi. Takové, které nám přinesou život věčný...

Rozumí se, že vlastními silami nemáme šanci. Všichni jsme jen lidé, takže pokud nežijeme v pokoře a úzce nespolupracujeme s Duchem Svatým, nemáme šanci občas neklopýtnout. Naštěstí máme s sebou VIP spojení do nebe s celosvětovým pokrytím, kde nalezneme podporu, odpuštění a pomoc v případě klopýtnutí a sílu pokračovat a vytrvat. Rezignace nepřipadá v úvahu, proto ji nebudu rozebírat. Snad jen toliko - nenakládejme na sebe více, než můžeme zvládnouti. Přehnané nároky na sebe sama jednak způsobují stres (a Bůh nás potřebuje čerstvé pro duchovní boj) a následně pak zklamání a rezignaci... A:

Povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.

(Židům 3,13)

ČLÁNEK VÝŠE VYJADŘUJE OSOBNÍ NÁZOR PISATELE TAKŽE NENÍ NIJAK SMĚRODATNÝ

PRAVDIVOST DOPORUČUJU OVĚŘIT KONZULTACÍ S DUCHEM SVATÝM

TIPY NA PŘEDSEVZETÍ, KTERÉ MAJÍ SMYSL

S Boží pomocí:

• každý den věnuju hodinu (dvě, tři...) čistého času Bohu.
• se zbavím závislosti - TV, alkohol, PC, práce...
• budu milovat a ctít i ty, kterých jsem si dodnes nevšímal/a
• se nenechám strhnout proudem tohoto světa 
• nebudu uvádět v pokušení své bližní
• budu jednat upřímně a čestně
• se budu pravidelně modlit za... (vládu, bližní...)
• Ho nikdy nezapřu

Takových a podobných je spousta. Nebudu tu ale vypisovat ani vše, co mě napadá.

No a na závěr trochu pozměním své předsevzetí z úvodu - blog budu doplňovat vždy, když něco dostanu na srdce