Stopy v písku
Jedné noci se mi zdál sen.
Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem.
Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života.
Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému Pánovi.
Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení!
Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny šlépěje.
A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.
Dlouho mi to nedávalo pokoj, až jsem se v rozpacích obrátila k Pánovi:
„Pane, když jsem se vydala následovat Tě, slíbil jsi,
že celou cestu půjdeš se mnou a budeš ke mně promlouvat.
Ale viděla jsem, že v těch nejsmutnějších chvílích mého života se v písku črtaly jen jedny stopy.
Vskutku nechápu, jak jsi mne mohl nechat samotnou, když jsem Tě nejvíc potřebovala.“
On zašeptal:
„Dítě moje drahé, Mám tě rád a nikdy tě nenechám samotnou, nikdy,
ani když tíha života dolehne a osud tě bude zkoušet.
Ty jedny stopy, které jsi viděla, tam zůstaly právě z chvil, kdy jsem tě nesl.“
(M. Powersová)