Tak to jsem netušil... aneb jak to vlastně celé bylo

Nyní se pokusím obalit do slov něco, co prožívám, ale fakt nevím, jak to vyjádřit.Pro zajímavost, jak dlouho mi bude trvat přeložit to do lidské řeči si stopnu čas. Začínám psát TEĎ - 00:16

TIP - nemáš-li rád/a omáčku, skoč rovnou na odstavec POINTA

Několik posledních let stále upadám a zase se zvedám... Intervaly kdy jsem bojoval a byl "nahoře" byly stále řidší a kratší, zato beznaděj stále větší a větší...

Zápletka: Ale pěkně popořádku. Už nevím, kdy a jak jsem se dostal do satanovy pasti "odsouvání" (jojo, Bože, hned jak to a to, tak za tebou půjdu naplno... hned po zkouškách, teď jsem fakt ve stresu... hned po maturitě se na to vrhnu po hlavě, teď by to nebylo ono... Nejspíš to znáš taky...) Tak se stalo, že během několika let odsouvání Boha jsem se mu vzdálil víc, než je zdrávo...

Průběh: Pak jsem nastoupil do práce, život se konečně zklidnil, do důchodu daleko... už nebylo výmluvy! No to zase trochu přeháním :-)  Ono se pořád něco dělo, ale zhruba v tom období jsem konečně zjistil, že jsem se dostal do pasti odkládání a konečně se vysmekl. Jenomže OUHA! Zatímco Bůh stál na vedlejší koleji na červené a čekal až přepnu na zelenou (neber to doslovně, myslím že i přes můj "nezájem" dělal co mohl) satan na jiné koleji červenou ignoroval a pomalu mě vlákal do několika závislostí... a ty se mi staly kamenem úrazu...

Dalších x let jsem si připadal jako orel, který sedí v přírodě na bidýlku a dívá se do dáli. Zatouží po dálavě, modrá obloha kterou tam vidí ho tak přitahuje... tak pln odhodlání vzlétne... a letí, letí... až najednou PRÁSK - švihne sebou do bláta?! Možná zapomněl, možná jen podcenil kouli na řetězu visící mu na noze (závislosti - hřích). Se zplihlými křídly se pomalu vrátí z5 na bidýlko, kde osychá a nabírá odvahu na nový let... Toto se opakovalo stále znovu a znovu... A kde byla chyba...?

Rozuzlení: Orel přece mohl vzlétnout z místa, kde upadl a s Boží pomocí se očko po očku zbavovat zátěže. Tím, že se vracel zase na začátek se za ty roky nikam nedostal a závaží ještě těžklo blátem, které na něm zasychalo.

Často lidem píšu, že není ostuda upadnout, ale nevstat. A sám jsem sice znovu vstával, ale zase na startu - s tlustou čárou za dosavadním životem, jakobych právě uvěřil. To byla ta chyba!

Tak jsem rozlousknul i druhou past ve které jsem uvíznul - opakovaných startů. Konečně pokračuji dál i s onou koulí na noze i přesto, že občas nechám v blátě obtisk svého obličeje. A co s tou koulí? To už je zase jiná kapitola. Takže na konkrétní postupy, jak se zbavit kterého očka tvého řetězu se už jako já ptej Boha sám/a.

Pointa: Tento příspěvek je o tom, že jsem zjistil, že ať jsou mé závislosti (hříchy) sebevětší, nejsou důvodem k rezignaci a následnému novému startu. Vyznat, vstát a pokračovat s prosbou, aby mi Bůh pomohl to či ono nedělat, aby mi ukázal jak se toho mohu zbavit (a pomohl mi s tím). Tady na zemi totiž nikdy nedosáhneme Kristovy podoby (čistoty), celý život je školou. Vždycky jsem si myslel, že až se zbavím toho a onoho, stanu se bezúhonným a život s Pánem už bude brnkačka... Ale tak to není, to v podstatě nelze. Život je o tom učit se rozpoznávat a překonávat překážky, které nám aktuálně staví satan do cesty, ale i ty dané nám geny (povaha, návyky apod) a postupně se tak očko po očku zbavovat závaží, které nás táhne k zemi (k tomu jsme dostali pomocníka - Ducha Svatého). A zároveň sloužit Pánu - každý dle svého poslání.

K tomuto poznání mě přivedl příběh Pavla:

A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla."  (2 Korintským 12:7-9 )

Možná vypadá, že není úplně k danému tématu, ale svou podstatou přece jen. Pavel, velký Boží služebník a dostal něco co ho sráželo (chápu jako něco, co na miskách vah vyvážilo jeho obdarování. Za dar by se mohl vyvyšovat nad ostatní, za "to ono" zase asi stydět, takže sečteno a podtrženo...). A přece se tím nenechal zastavit - pokračoval v Boží práci. Bůh ho totiž přímo ujistil, že o tom ví a jeho milost je tak veliká, že to není překážkou ve vztahu. Díky tomuto mi došla i podstata verše

První budou poslední a poslední první.

(Matouš 19:30)

Nezáleží na tom, co všechno mě tíží, přes to vše můžu, respektive musím jít dál. Protože ti, kteří jsou zakomplexovaní a "plni hříchu" můžou nakonec pro Boha udělat mnohem víc, než já ikdyž bych byl zcela "svatý"

Tím Tě nechci ukolébat, abys hřích přijal/a jako nevyhnutelnou součást života, když už je milost Boží natolik obšírná. Sice tomu tak dá se říct je, ale my se ho akorát nemáme zaleknout, nenechat se jím zastrašit, ale vyznat ho a bojovat s ním!

Pokud jsi šťastlivec, který celou dobu neví o čem mluvím - gratuluji! 

Takže jsem dopsal... ...a je 16:20!

Ne ne, nepsal jsem celou dobu. Udělal jsem si několikahodinovou pauzu, abych si to mohl znovu sám přečíst a smazat přebytečné, doplnit zapomenuté... a aby mě mohl Bůh upozornit, pokud bych tu měl nějaké vyložené bláboly...

Čistého času jsem tedy nad tímto příspěvkem ztrávil (nebo strávil?) 130 minut (dvě hodky deset)

Jojo, není to sranda psát blog :-) Teď, když už vidíš, jak je to namáhavé, jistě omluvíš delší pauzy mezi příspěvky!