Víš to...? KAM?

Tak jsem jedním očkem sledoval co se děje ve světě - zemětřesení, sopka, ropa v oceánu, další zemětřesení, letadel padá jako hrušek na podzim atd...

Nejspíš se mnou souhlasíš, že to nemůže být nic jiného než znaky poslední doby.

Svět je ale velký, na naši končinu se asi těžko něco dostane, říkal jsem si... a BÁC - máme tu povodně! A abych nenaříkal, že mě se to stejně zase netýká, dostal jsem i okusit - musel jsem prosedět celou noc pár metrů od stále se zvedající Olše (v práci). Tma ještě umocňovala hrůzostrašnou podívanou na valící se hnědou masu sotva se vlezoucí pod mosty...

A to sotva jsem do té práce došel, dávali v rádiu hlášení starostky aby si lidé urychleně z některých (dle mého názoru docela vysoko položených) ulic přeparkovali auta. Velmi nadějné vyhlídky...

Musím přiznat, že několik prvních hodin jsem měl opravdu strach, protože ani neumím plavat (teda možná umím, akorát jsem to zatím ještě nikdy nezkoušel)

Tato "drobná" zkušenost otestovala mou víru - budu muset na ní ještě zapracovat (zatím mám asi jen jeden atom onoho pověstného zrnka hořčičného) Na druhou stranu jsem si ale byl jist, že pokud bych se utopil, byl bych v nebi, což pro mě byla nová zkušenost! Nevím kdy naposledy jsem mohl s čistým svědomím (tedy vědomím) říct, že bych se dostal do nebe. V této otázce jsem byl vždy spíše skeptický, že to přece nikdo nemůže říct... Ale díky poznání (viz minulý příspěvek) jsem se dostal do bodu, kdy jsem si opravdu jist spasením! Normálně i přes ten strach jsem cítil někde hluboko klid, že by se vlastně nic nestalo...

Je to asi jako když jdeš k zubaři - na jednu stranu strach z bolestivého zákroku, na stranu druhou podvědomě víš, že ti to pomůže, takže jdeš...

No aby toho nebylo málo - ráno jsem nevěděl jak se dostat domů (v podnikovém rozhlasu byla hláška kudy do města, ale zrovna tam to neznám vůbec a stejně bych nestihl autobus domů) tak jsem zůstal i na denní směně a z ní se pak nechal přibrat autem :)

Částečně jsem tedy zažil, že nevím dne ani hodiny - něco takového bych u nás opravdu nečekal. Myslím, že to ale stálo za to, neboť navzdory strachu jsem si odpověděl na nejdůležitější životní otázku... A co Ty, kam bys šel/šla, když by ti teď třeba...  KAM? Jsi si opravdu jist/á?

Pokud ne, radši s tím urychleně něco dělej! Protože nikdy nevíš...

Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu. *

Matouš 25:13

 

17. května 2010 6:40
Sever Moravy a Slezsko trápí povodně. Mají i oběť, v Třinci se utopila 69letá žena. (zpravy.idnes.cz) Mohl jsem to být já, mohl/a jsi to být TY! 

PS: poselství které teď mnozí dostávají, že na svět jdou pohromy ale my se jich nemáme bát neznamená, jak si někteří mylně vykládají, že se nám nic nestane. Ano, může se nám nebo někomu blízkému něco stát, můžeme i umřít.

Věřím že to poselství nám chce říct, abychom si přes to vše co se dělo, děje a bude dít nedali vzít víru, vnitřní klid a jistotu. Protože když to jednou ztratíme, tak i kdybychom vše přežili, tak ten neklid a strach nás "rozežere" zaživa. (byl jsem svědkem případu, kdy křesťan vidouce znaky poslední doby zpanikařil natolik, že přišel o rozvahu a z mého pohledu o rozum! A v tomto stavu nemohl nadále následovat Boha)

A proto:

Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát. Stůjte přepásáni na bedrech pravdou, oblečeni pancířem spravedlnosti a obuti připraveností kázat evangelium pokoje. Nadto vždy třímejte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého. Vezměte si také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo. Za všech okolností se modlete v Duchu; proto vždy vytrvale bděte a v každé své modlitbě a prosbě se modlete za všechny svaté.

Efezským 6:13-18 
 

Meč Ducha:

V Bohu je má spása, moje sláva; má pevná skála, v Bohu je skrýše má.

Žalm 62:8 
 

* celé podobenství o deseti družičkách - Matouš 25:1-13