Za příběh bych dal i nejvyšší hodnocení ale nacházím zde hrubý rozpor. Přestože jsem přesvědčen o tom, že jejich Bůh a můj Bůh je jeden a tentýž, jejich výklad písma (nebo odkud to mají) je poněkud zvláštní. Je psáno:
"Hospodin kárá, koho miluje, jak otec syna, jehož má v oblibě." (Přísloví 3:12)
KÁRÁ, nikoli ZAVRHUJE jak to praktikují oni. Dotyčný sice má možnost návratu, ale ten psychický nátlak ze strany komunity, kdy člověk nemá ani možnost s někým si promluvit, jak k tomu došlo, co jej tíží a jak z toho ven... Vždyť sami zmínili podobenství o ovci:
"Kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící? A když ji konečně najde, amen, říkám vám, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily." (Matouš 18:12,13)
a hned nato se rozhodli, že oni budou ztracenou ovci zcela ignorovat dokud se sama nenajde a s prosíkem nevrátí zpět. Vždycky jsem měl dojem, že
"Bůh stvořil člověka ke svému obrazu." (Genesis 1:27)
čehož nakonec byli rodiče dokonalým příkladem. Kdo tedy vytvořil pravidla Amišům, že jsou v mnoha ohledech tvrdší a ubíjející než zákony a doporučení jejich stvořitele?

Nevím, jestli bych tento film dával na stránky křesťanských filmů, byť je dobrý (vzhledem k tomu, že katolické filmy se vyhazují). Film je o amišské komunitě. Jejich víra vychází z křesťanství, ale autoritu milosrdného Krista v podstatě neuznávají. Dalo by se říct, že jsou to novodobí farizejci, jde tam hlavně o zákon. Vzhledem k tomu, že tam chybí Kristova milost, tak bych neřekl, že jejich víra a naše jsou totéž...

Mám pocit, že právě ke Kristově milosti se tento film nakonec dostane... Takže je na správném místě :)