Stopy v písku

Jedné noci se mi zdál sen.

Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem.

Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života.

Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému Pánovi. 

Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení!

Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny šlépěje.

A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života. 

Dlouho mi to nedávalo pokoj, až jsem se v rozpacích obrátila k Pánovi:

„Pane, když jsem se vydala následovat Tě, slíbil jsi,

že celou cestu půjdeš se mnou a budeš ke mně promlouvat.

Ale viděla jsem, že v těch nejsmutnějších chvílích mého života se v písku črtaly jen jedny stopy.

Vskutku nechápu, jak jsi mne mohl nechat samotnou, když jsem Tě nejvíc potřebovala.“ 

On zašeptal:

„Dítě moje drahé, Mám tě rád a nikdy tě nenechám samotnou, nikdy,

ani když tíha života dolehne a osud tě bude zkoušet.

Ty jedny stopy, které jsi viděla, tam zůstaly právě z chvil, kdy jsem tě nesl.“

(M. Powersová)