Životopisný film o skutečném muži, který hledal, až našel... ODKAZ

Mám rád noční klid... tento čas rád trávím u notebooku sledováním filmů.

Možná to zní šíleně, ale filmy jsou jednou z mála radostí v mém životě.

Dlouhodobě cítím, že to není OK, ale prostě jsem neměl tu odvahu stisknout DELETE. Co pak budu dělat? Najednou tolik prázdného času, který bude třeba nějak vyplnit. A třeba místo toho vpadnu do něčeho ještě horšího...

Dnes k ránu, po cca čtvrtém filmu mi to ale náhle přišlo jednoduché. Nevím, proč zrovna dnes, a nevím, proč až dnes, ale stalo se. Celou* sbírku filmů a hudby jsem poslal "do háje"... Při mazání jsem narazil na složku s kázáními jistého Aloise Boháčka která mi kdosi doporučil. Ze zvědavosti jsem vyťukal jeho jméno do vyhledávače a "vypadly" mi stránky sboru BJB v Aši. Tam jsem se proklikal do sekce kázání v MP3 a jen tak spustil hned první kázání "na ráně". O čem že kázání bylo? Čtyři duchovní překážky v přijetí Pána Ježíše (Lukáš 19,1-10). Pokud jsi vnímavý/á, už možná víš, kam tím mířím. Jedna z překážek, proč máme problém plně přijmout Ježíše, je to, že cítíme, že bychom se sebou museli něco dělat! A to často nedokážeme nebo nechceme.

Úryvek z kázání: "Ježíš chce jít k tobě domů - a teď mu otevři! Dojde Ti, že tam jsou věci, které nechceš, aby viděl. Pocítíš, že to a ono by se mu nelíbilo... knížky, filmy..." celé kázání ke stažení ZDE (37 min)

Kázání nevystihlo mé pohnutky, ale stejně jsem zůstal s "hubou dokořán". Udělal jsem rozhodnutí, a ač jsem věděl, že je to krok vpřed, ještě jsem ihned dostal "potvrzení", že to bylo rozhodnutí správné.

A jaké byly mé pohnutky?

    1. ilegalita - ve všelijakých diskuzích se sice lidé hádají, v jakém případě je a v jakém případě není legální přechovávání stažených souborů... Nicméně to jsou různé kličky, jak obejít zákon a ospravedlnit tak své chování. Minimálně ale z morálního hlediska (autorská práva) vím/víš, že je to špatné.

    2. špína - narazit na čistý film je čím dál větší vzácnost. Troufám si říct, že 99% filmů obsahuje viditelné (erotika, mrtvoly, vulgarita atd.) nebo skryté (vzorce chování, falešné podněty atd)  prvky hříchu. A i když je třeba pointa qalitní, člověk se stejně nakrmí i odpadem. Vždyť:

Je psáno: `Nejen chlebem živ bude člověk. (Matouš 4:4)

a to platí jak pro Boží slovo, které povznáší, tak pro světský hnůj, který zabíjí... A zbavit se pak toho není snadné.

K zamyšlení:

Proč se TV kanálům říká kanály? Možná je to jen shoda okolností... ale pokud vím, kanály se používají na odpad. Je to vlastně jakási stoka špinavého, smrdícího odpadu, kterou trubkami tlačíme z domu.

Proč si odpad jiného původu (duchovní) jinými kanály (TV, PC) naopak do domu pouštíme?

K zamyšlení:

Uvědomuješ si, že počítač je v dnešní době bez servítek řečeno "bránou do pekla"? Nebojím se říct, že 99% počítačů (možná i víc) celého světa je infikováno hříchem.

Ať už je to ilegální software (OS, programy) soubory (filmy, hudba, el. knihy...) nebo prostředník pro vstup na stránky s nevhodným obsahem (porno, násilí, okultizmus...) nebo dokonce k jeho přechovávání... Ať už vědomě nebo třeba nevědomě...

Ale stejně jako u člověka - dá se jej udržet čistý. Jen to chce investice jak finanční, tak duševní. Naštěstí existuje nonstop HELPlinka Ducha Svatého. Pokud nevíš, ptej se. ALE - pokyny je třeba akceptovat bez výjimek, nejen ty, co se mi hodí. Protože další varování už nemusí přijít...

Rozdíl oproti člověku je ten, že pokud si nejsi zcela jist/á, je-li Tvůj počítač čistý, lze začít znova...

*několik málo kousků zůstalo na dořešení...

Na začátku roku jsem se rozhodl, že konečně přečtu celou Bibli. Na internetu jsem si našel šikovný rozpis a tak čtu... A nacházím v ní zajímavé pozitivní, ale i negativní věci... V tomto příspěvku bych se rád podělil s jedním žalmem.

Asi každý zná modlitbu "Otče náš..." ( Matouš 6,9-13 , Lukáš 11,2-4 ) která je "fakt vychytaná", ale taková dost obecná...

Já jsem ale narazil na modlitbu Davida, která tryská ze srdce jeho, ale i mého:

žalm 51

Pro předního zpěváka. Žalm Davidův, když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě.

Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti,
moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu!
Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.
Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.
Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.
Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost.
Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh.
Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal.
Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti.
Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.
Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber!
Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.
Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě.
Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost.
Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu.
Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží.
Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!

Myslím, že k tomu není co dodat. Snad jen, že tuto modlitbu budu používat...

    A co Ty?

PS: při hledání vhodného obrázku k článečku, (modlící se dívenka) jsem našel obrázek a u něj byl tento smutný vtip:

Drahý Bože, pošli prosím kalhotky všem těm ubohým tetám v tatínkově počítači! Amen.

Asi každý zažil, že se na něco těšil... Ale ruku na srdce - už to není tak časté a silné, jako za dětských let, že? Ale proč ta změna?

Když člověk dospívá, nabaluje se na něj uvědomění a zodpovědnost... Nabírá směr, cíle... a k jejich dosažení bývá cesta trnitá a mnohdy nekonečná. Život nás učí nevěřit každému na počkání, mnohdy ani svým bližním...

A takhle bych to mohl rozvádět dále a dále, ale to v úmyslu nemám.

Po x letech jsem se dostal do situace, kdy se na něco opravdu těším jako malé dítě, dokonce se mi o tom i zdává... a čas plyne najednou tak pomalu... (z bezpečnostních důvodů nebudu konkrétní ;) Vlastně jsem byl přesvědčen, že něco takového už nezažiju.

A v souvislosti s tím jsem si vzpomněl na jeden verš:

 "Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete." (Matouš 18:3)

A tak si říkám - proč už nejsme/nejsem tak zapálen pro Krista? Kam se podělo to prvotní "dětské" nadšení, radost, "soužití" s ním? Jakoby zevšedněl... Bereme/beru ho spíš jako samozřejmost než jako výsadu,VIP, taťku, který má rád své dítě a chce s ním trávit veškerý svůj čas a učit ho všemu, co potřebuje... obdarovávat, dělat mu radost, vychovávat holí je-li třeba... nevztahuje se snad všem nám dobře známý verš i na něj?

Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (Deuteronomium 5:16)

Pokud mi rodiče "zevšední", dá se říct, že je to částečná až úplná ztráty úcty.

Proto bych si přál, abych dokázal ve vztahu s "ním" dosáhnout stejné dětské úrovně, jako mě dostala jedna obyčejná světská věc... Je čas, navrátit se do dětských let a ctít ho s radostí, vřelostí a bezpodmínečně, abychom dlouho živi byli na zemi :) . Co vše obnáší slovo "ctít" někdy příště...

Závěrem ještě několik veršů, které mi THEOPHILOS vyhodil na sousloví "jako děti"

...abyste byli nezkažení a nevinní jako neposkvrněné Boží děti uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, ve kterém záříte jako světla ve světě. (Filipským 2:15)

 

Poslouchejte Boha jako jeho děti; nepoddávejte se choutkám, které vás ovládaly v době vaší nevědomosti. (1 Petrův 1:14)

 

Kdysi jste byli tmou, ale teď jste v Pánu světlem. Žijte jako děti světla, neboť ovoce světla spočívá vždy v dobrotě, spravedlnosti a pravdě (Efezským 5:8,9)

ale:

Přestaňte myslet jako malé děti. Pokud jde o zlo, buďte jako nemluvňata, myšlením však buďte dospělí. (1 Korintským 14:20)

(myšlením - chápu jako eliminaci nežádoucích dětských vlastností - tedy používat zdravý úsudek na základě Boží moudrostí)

Ve starém zákoně jsem našel kapitolu, která mě opravdu zaujala... Přečti a uvidíš sam/a

Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!
Každý mějte v úctě svou matku a svého otce a zachovávejte mé soboty. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Neobracejte se k bůžkům a neodlévejte si sochy bohů. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Když budete sklízet obilí své země, nesklízej své pole až do kraje a nepaběrkuj, co po sklizni zůstalo.
Ani svou vinici úplně neobírej a nepaběrkuj, co na vinici upadlo. Nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Nesmíte krást ani lhát ani podvádět svého bližního.
Nesmíte v mém jménu křivě přísahat - tak bys znesvětil jméno svého Boha! Já jsem Hospodin.
Nesmíš svého bližního utiskovat ani vykořisťovat. Mzda najatého dělníka se u tebe nesmí zdržet do rána.
Nesmíš nadávat hluchému ani podrážet nohy slepému - boj se svého Boha! Já jsem Hospodin.
Nesmíte nikomu křivdit u soudu. Neber ohled na chudého a nestraň bohatému; musíš svého bližního soudit po právu.
Neobcházej svůj lid jako pomlouvač. Neohrožuj život svého bližního. Já jsem Hospodin.
Nenos v srdci nenávist ke svému bratru. Svého bližního otevřeně napomeň - jinak jsi jeho spoluviníkem!
Nemsti se ani nechovej zášť proti synům svého lidu. Miluj svého bližního jako sám sebe. Já jsem Hospodin.
Nejezte maso s krví. Nezabývejte se věštěním ani jasnovidectvím.

Nedělejte si na těle smuteční jizvy ani žádné tetování. Já jsem Hospodin.
Nesmíš znesvětit svou dceru tím, že bys ji nechal smilnit - země by jinak propadla smilstvu a naplnila se zvrhlostí!
Zachovávejte mé soboty a mou svatyni mějte v úctě. Já jsem Hospodin.
Neobracejte se k vyvolávačům duchů a věštkyním. Nevyhledávejte je a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Před šedinami povstaň, starci prokaž čest a měj v úctě svého Boha. Já jsem Hospodin.
Až s tebou ve tvé zemi bude žít přistěhovalec, nesmíte mu ubližovat.
K přistěhovalci žijícímu mezi vámi se budete chovat jako k vlastnímu. Miluj ho jako sám sebe. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Nedopouštějte se křivdy při soudu ani při měření, vážení či odměřování.
Mějte poctivé váhy, poctivá závaží, poctivou efu a poctivý hin. Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta.
Zachovávejte všechna má pravidla a všechny mé zákony plňte. Já jsem Hospodin.

Leviticus 19

(vyškrtnuty verše 1, 5-8, 19-25, 27)

Je třeba k tomu něco dodávat?

Před pár dny jsem našel příspěvek, který jsem psal už před časem, ale nějak se zatoulal... Zde tedy konečně je:

Tak jsem si říkal, jestli má smysl se za něco modlit, když už je stejně vše dané. Jak se říká - co se má stát, to se stane (a já to tak i vnímal) Odpověď na tyto mé pochyby na sebe nenechala dlouho čekat:

Viděl jsem potřeby za které se modlíme jako prázdné kalichy a naše modlitby jako kapičky jakési tekutiny. Za každou modlitbu byla udělena jedna kapička do příslušného kalichu konkrétní potřeby. Když se kalich naplnil, "žádost" se vyplnila. Zajímavé bylo, že některé žádosti se vyplnily o něco dřív, než se jejich kalichy doplnily (ty se ale dodatečně opravdu doplnily). To si vysvětluji tím, že čas je veličina pozemská. Bůh už tedy věděl, že se kalich naplní a jednal pro nás řečeno "s předstihem".
Smutné ale bylo, že spousta kalichů zůstala stát jen s několika kapičkami a ještě smutnější, že jiným pár kapiček chybělo...
Když už se jednou začneš za něco modlit, vytrvej! Protože nikdy nevíš, jestli Tvá dnešní modlitba není tou poslední kapičkou, která doplní kalich Tvé prosby. Kapičkou, která definitivně potvrdí Tvůj stálý upřímný zájem...

I v Bibli je podobenství, které Ježíš vypravoval...

...aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:
"V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: `Zastaň se mne proti mému odpůrci.´ Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: `I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.´" A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?

(Lukáš 18:1-7)

 

Vroucí modlitba spravedlivého dokáže mnoho.

(Jakub 5:16)

 

Na téma předsevzetí (závazků) už tady jeden příspěvek mám (ZDE) Chtěl bych ale dodat slova jednoho Božího muže, která stojí za zamyšlení...

"Bůh může použít a používá naše emoce, aby nás přitáhl blíž k sobě. Problém spočívá v tom, že po odeznění chvilkových pocitů se někdy vytratí i závazek, který jsem si v návalu emocí dal. *
Většina dlouhodobých závazků, které jsem Bohu dal, vyplynula z toho, že jsem uvažoval nad tím, co přesně Bůh po mně chce, a pak se rozhodl, že to s Boží milostí udělám." (Bill Perkins)

Musím říct, že toto je docela častý problém i u mě - něco prožiju a výsledkem je jakýsi závazek. Nicméně často již druhý den si nevzpomenu ani že nějaký byl, natož pak jeho znění. Popřípadě po vystřízlivění (z emocí) zjistím, že je závazek bláhový nebo nereálný.
Z výše uvedeného textu tedy myslím vyplývá toto: Pokud si budu chtít v návalu emocí dát jakýsi závazek, jen si ho napíšu... a později s "chladnou hlavou" ho buď před Bohem potvrdím, nebo "pustím k vodě.!

Když se muž zaváže Hospodinu slibem nebo přísahou, nebude moci své slovo zrušit;

učiní přesně to, co slíbil.

(Numeri 30:3)

* Návaly emocí - nejčastěji na akcích, po kázáních, radost, smutek, dojetí...

Stalo se, čeho jsem se obával - start blogu byl dle mého názoru výborný a já dostal strach přidávat další příspěvky, abych to nepokazil. Tak se stalo, že jsem zde nic nepřidal již více jak měsíc!

Ale dnes večer jsem se rozhodl to napravit. Ještě v této chvíli nevím o čem budu psát, ale to přijde... Pro inspiraci si otevřu Bibli, tak prosím chvíli posečkej...

...ještě moment...

...ještě chvilku...

Tak letmo očima projíždím kapitoly Korintským, jenž se mi otevřely... a myšlenky létají všemi směry...až se zastavuji v tomto místě:

Řeknu vám, co by podle mého názoru bylo pro vás nejlepší. Dejte se do díla, vykonejte to! Jako jste byli připraveni chtít, tak také buďte připraveni jednat. Dávejte podle toho, co máte, vždyť to, co se počítá, je ochota. Dar je vzácný podle toho, co člověk má, ne podle toho, co nemá.

(2 Korintským 8:10-12)

a tak mě napadá, že je to vlastně totéž, jako s našim posláním tady na zemi. Nejde o to, co velkého tu vykonáme, ale o to, jak naplníme Boží plán. (tzv - nejde o kvantitu, ale o kvalitu)

Kdysi jsem chtěl být evangelistou typu Reinharda Bonkeho, nic "menšího" mi nedávalo smysl. Přivádět miliony lidí k Bohu, to byla jasná představa mého poslání...

Časem jsem ale zjistil, že nemám ten dar předávat poselství... a zároveň jsem začal vnímat, kolik lidí je třeba, aby např Bonke vůbec mohl stát na tom pódiu. Těch techniků, modlitebníků, organizátorů... a má vize se změnila - být součástí týmu, který umožňuje hlásání Božího slova...

Ale tím mé "poznání" neskončilo. Napadlo mě, co se vlastně děje s těmi miliony, tisíci nebo byť jen stovkami či desítkami lidí, kteří na základě takovéto akce uvěří? Akce zkončí a oni...? Měl by se jich, každého jednotlivce ujmout nějaký "duchovní táta", který pomůže "novorozeněti" pochopit svět na nějž se narodilo, adaptovat se a osamostatnit.. Jenomže kapacita sborů je v mnoha místech jen málo větší současnému stavu členů a pasivita mnohých z nich přímo ostudná... A má vize zase nabrala jiný směr - bylo by pošetilé jezdit po světě, hlásat evangelium a pak lidi nechávat na pospas... zatímco "za humny" strádají lidé obráceni díky jinému služebníkovi.

Vím, že je psáno:

Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Marek 16:15)

a pokud cítíš, že zrovna Ty máš jít, pak neotálej a JDI! Ať nepromarníš svou šanci!

Pokud to ale necítíš, pak věz, že i třeba úklid toalet ve sboru, dětském domově či domově důchodců je služba Bohu, neboť je psáno:

`Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.´

(Matouš 25:40)
 

Tímto si vlastně odpovídám na otázku z minulého příspěvku. Ano, "všední" život může být službou Bohu - posláním - i když to tak třeba na první pohled nevypadá. A první z těchto "neviditelných" služeb je výchova dětí... Tuto úvahu už nebudu dále rozvádět, to nechávám na tobě...

Jen snad ještě toliko - při stavbě domu je stejně důležitý projektant jako nosič cihel. Ať mají jejich úkoly jasně jinou prioritu, dům nebude stát bez jednoho ani bez druhého...

Já už vím, kde je moje práce (ikdyž ne zcela její náplň). A co ty?

Ty ještě ne? Pak nedej Bohu pokoj, dokud Ti to neřekne, protože jinak jen marníš svůj čas...

Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.

(Matouš 7:7)
 

...taky jsem si všiml, že jsou rozestupy mezi články čím dál větší, ale víš jak to je - člověk míní, Pán Bůh mění... 

V poslední době prožívám menší útlum... vysvětluji si to zákonem "akce - reakce". Začal jsem více žít s Bohem, tak náš úhlavní nepřítel okamžitě vymyslel způsob, jak mě zase "uzemnit"

Naštěstí už vím, že je to jen dočasné a že to tak prostě musí být abych se z toho nějak poučil a mohl dále růst (vše zlé je k něčemu dobré)...

No ale k věci. Už nějaký čas mi nedá spát verš, který byl na těchto stránkách pro úterý 25.5.

Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád.

Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima.

Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát.

(Kazatel 11,9)

 

Nemyslím si, že je to myšleno jen na extrémy (alkohol, drogy, akce...) Myslím, že to zahrnuje i běžné denní činnosti - závislosti, úlety...

A tak mě napadá - jak by vlastně měl vypadat ukázkový (realizovatelný) den křesťana? Co ano a co ne?

Prosím poděl se se svojí úvahou (formulář dole)

Má úvaha:

Tak každopádně vše nad rámec povinností (těmi rozumím činnosti nutné pro přežití) skonzultovat s Biblí, zda-li je to OK. Dále omezit (nebo vynechat) to, bez čeho už bych nemohl žít, neboť to znamená, že se mi to stalo bůžkem (např pro mě filmy). A rozhodně si vymezit minimální určitý čas na Boha, u kterého výmluvy "proč jsem nemohl" nepřipadají v úvahu...

To je zkrácená verze (a vlastně ani ne odpověď na vlastní dotaz) abych nevyplýtval všechen čas, který máš pro tento web a zvládl(a)s ještě napsat svůj názor :)

Měl jsem připravený rozsáhlý článek... ale byl nepřehledný a možná i zavádějící... tak to zkrátím jen na podstatné.

Už jsem se už zmínil, že to co se děje kolem nás, chápu znaky poslední doby. Nepochybuji, že náš úhlavní nepřítel už učinil maximální potřebná opatření za účelem nakrást co nejvíc ovcí do svého ovčince, což pro nás znamená ještě důsledněji respektovat varování, jenž nám jsou dána v Bibli, nepodceňovat, nepokoušet...

Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist.
1 Petrův 5:8

A tím se dostávám k tématu - jak tedy přežít a vytrvat?

Stejně jako satan zesiluje útok, tak my bychom měli zesílit obranu a protiútok.

Představ si, že je válka. Byl/a jsi vyslán/a do boje "muž proti muži"... a nepřítel stále zesiluje útok. Najednou je to dva i víc proti jednomu, proti tobě. Co s tím?

• bojovat dál a věřit - ano, víra přemáhá svět a dá-li Pán, přežiješ bez úhony. Ale nevsázel bych na to, člověk je tvor slabý. Víra občas zakolíše a...? (tím nechci říct, že sám člověk nemúže přežít. Může, ale většinu doby bude spíš v obraně. Jenomže naše poslání je útok!)
• bojovat ve vícero lidech (myšleno 3 a víc - ve dvou to taky není ideální, sice si kryjete záda, ale když jeden upadne, druhý musí bojovat za dva, což je mnohem těžší než bojovat jen za sebe)

Často potkávám bojovníky, kteří upadají a nechápou proč?! Někteří jsou už v (zdánlivě) bezvýchodné situaci. Snaha je, víra je, upřímnost je... tak kde je chyba?

Je to tím, že bojujou sami! Chodí sice do sboru, na skupinky, mládeže... což je dobře, ale tam se život s Bohem bere spíše obecně, kolektivně... zatímco každý má navíc ještě ty svoje soukromé boje.

V poslední době prožívám, že pro život (tedy nejen obranu = přežívání) je nutné sjednotit se s několika dalšími lidmi - přáteli - se kterými si vzájemně ZCELA důvěřujeme a nic nemusíme skrývat (ideálně muži s muži a ženy se ženami) Čili mít takovou "skupinku intimity". S každou slabinou se svěřit, prodiskutovat a společně se za ni modlit a vzájemně se podporovat

Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu:
Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!
Kazatel 4:9,10

Navzájem se povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou,

(1 Tesalonickým 5:11)

 

Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.

(Jakubův 5:16)

To je ve zkrácené verzi asi tak vše. Pokud máš zájem o rozvedení tohoto tématu (důvody, výhody, nevýhody), napiš. Můžem podebatovat, nebo to tu dodám...

Nemáš takové přátele? NEZOUFEJ je stále čas začít takovéto vztahy pěstovat!

Několik moudrých rad ZDE

Nic není nemožné, stačí jen opravdu chtít a nenechat se zastavit viz ZDE