Tak jsem jedním očkem sledoval co se děje ve světě - zemětřesení, sopka, ropa v oceánu, další zemětřesení, letadel padá jako hrušek na podzim atd...

Nejspíš se mnou souhlasíš, že to nemůže být nic jiného než znaky poslední doby.

Svět je ale velký, na naši končinu se asi těžko něco dostane, říkal jsem si... a BÁC - máme tu povodně! A abych nenaříkal, že mě se to stejně zase netýká, dostal jsem i okusit - musel jsem prosedět celou noc pár metrů od stále se zvedající Olše (v práci). Tma ještě umocňovala hrůzostrašnou podívanou na valící se hnědou masu sotva se vlezoucí pod mosty...

A to sotva jsem do té práce došel, dávali v rádiu hlášení starostky aby si lidé urychleně z některých (dle mého názoru docela vysoko položených) ulic přeparkovali auta. Velmi nadějné vyhlídky...

Musím přiznat, že několik prvních hodin jsem měl opravdu strach, protože ani neumím plavat (teda možná umím, akorát jsem to zatím ještě nikdy nezkoušel)

Tato "drobná" zkušenost otestovala mou víru - budu muset na ní ještě zapracovat (zatím mám asi jen jeden atom onoho pověstného zrnka hořčičného) Na druhou stranu jsem si ale byl jist, že pokud bych se utopil, byl bych v nebi, což pro mě byla nová zkušenost! Nevím kdy naposledy jsem mohl s čistým svědomím (tedy vědomím) říct, že bych se dostal do nebe. V této otázce jsem byl vždy spíše skeptický, že to přece nikdo nemůže říct... Ale díky poznání (viz minulý příspěvek) jsem se dostal do bodu, kdy jsem si opravdu jist spasením! Normálně i přes ten strach jsem cítil někde hluboko klid, že by se vlastně nic nestalo...

Je to asi jako když jdeš k zubaři - na jednu stranu strach z bolestivého zákroku, na stranu druhou podvědomě víš, že ti to pomůže, takže jdeš...

No aby toho nebylo málo - ráno jsem nevěděl jak se dostat domů (v podnikovém rozhlasu byla hláška kudy do města, ale zrovna tam to neznám vůbec a stejně bych nestihl autobus domů) tak jsem zůstal i na denní směně a z ní se pak nechal přibrat autem :)

Částečně jsem tedy zažil, že nevím dne ani hodiny - něco takového bych u nás opravdu nečekal. Myslím, že to ale stálo za to, neboť navzdory strachu jsem si odpověděl na nejdůležitější životní otázku... A co Ty, kam bys šel/šla, když by ti teď třeba...  KAM? Jsi si opravdu jist/á?

Pokud ne, radši s tím urychleně něco dělej! Protože nikdy nevíš...

Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu. *

Matouš 25:13

 

17. května 2010 6:40
Sever Moravy a Slezsko trápí povodně. Mají i oběť, v Třinci se utopila 69letá žena. (zpravy.idnes.cz) Mohl jsem to být já, mohl/a jsi to být TY! 

PS: poselství které teď mnozí dostávají, že na svět jdou pohromy ale my se jich nemáme bát neznamená, jak si někteří mylně vykládají, že se nám nic nestane. Ano, může se nám nebo někomu blízkému něco stát, můžeme i umřít.

Věřím že to poselství nám chce říct, abychom si přes to vše co se dělo, děje a bude dít nedali vzít víru, vnitřní klid a jistotu. Protože když to jednou ztratíme, tak i kdybychom vše přežili, tak ten neklid a strach nás "rozežere" zaživa. (byl jsem svědkem případu, kdy křesťan vidouce znaky poslední doby zpanikařil natolik, že přišel o rozvahu a z mého pohledu o rozum! A v tomto stavu nemohl nadále následovat Boha)

A proto:

Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát. Stůjte přepásáni na bedrech pravdou, oblečeni pancířem spravedlnosti a obuti připraveností kázat evangelium pokoje. Nadto vždy třímejte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého. Vezměte si také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo. Za všech okolností se modlete v Duchu; proto vždy vytrvale bděte a v každé své modlitbě a prosbě se modlete za všechny svaté.

Efezským 6:13-18 
 

Meč Ducha:

V Bohu je má spása, moje sláva; má pevná skála, v Bohu je skrýše má.

Žalm 62:8 
 

* celé podobenství o deseti družičkách - Matouš 25:1-13

Nyní se pokusím obalit do slov něco, co prožívám, ale fakt nevím, jak to vyjádřit.Pro zajímavost, jak dlouho mi bude trvat přeložit to do lidské řeči si stopnu čas. Začínám psát TEĎ - 00:16

TIP - nemáš-li rád/a omáčku, skoč rovnou na odstavec POINTA

Několik posledních let stále upadám a zase se zvedám... Intervaly kdy jsem bojoval a byl "nahoře" byly stále řidší a kratší, zato beznaděj stále větší a větší...

Zápletka: Ale pěkně popořádku. Už nevím, kdy a jak jsem se dostal do satanovy pasti "odsouvání" (jojo, Bože, hned jak to a to, tak za tebou půjdu naplno... hned po zkouškách, teď jsem fakt ve stresu... hned po maturitě se na to vrhnu po hlavě, teď by to nebylo ono... Nejspíš to znáš taky...) Tak se stalo, že během několika let odsouvání Boha jsem se mu vzdálil víc, než je zdrávo...

Průběh: Pak jsem nastoupil do práce, život se konečně zklidnil, do důchodu daleko... už nebylo výmluvy! No to zase trochu přeháním :-)  Ono se pořád něco dělo, ale zhruba v tom období jsem konečně zjistil, že jsem se dostal do pasti odkládání a konečně se vysmekl. Jenomže OUHA! Zatímco Bůh stál na vedlejší koleji na červené a čekal až přepnu na zelenou (neber to doslovně, myslím že i přes můj "nezájem" dělal co mohl) satan na jiné koleji červenou ignoroval a pomalu mě vlákal do několika závislostí... a ty se mi staly kamenem úrazu...

Dalších x let jsem si připadal jako orel, který sedí v přírodě na bidýlku a dívá se do dáli. Zatouží po dálavě, modrá obloha kterou tam vidí ho tak přitahuje... tak pln odhodlání vzlétne... a letí, letí... až najednou PRÁSK - švihne sebou do bláta?! Možná zapomněl, možná jen podcenil kouli na řetězu visící mu na noze (závislosti - hřích). Se zplihlými křídly se pomalu vrátí z5 na bidýlko, kde osychá a nabírá odvahu na nový let... Toto se opakovalo stále znovu a znovu... A kde byla chyba...?

Rozuzlení: Orel přece mohl vzlétnout z místa, kde upadl a s Boží pomocí se očko po očku zbavovat zátěže. Tím, že se vracel zase na začátek se za ty roky nikam nedostal a závaží ještě těžklo blátem, které na něm zasychalo.

Často lidem píšu, že není ostuda upadnout, ale nevstat. A sám jsem sice znovu vstával, ale zase na startu - s tlustou čárou za dosavadním životem, jakobych právě uvěřil. To byla ta chyba!

Tak jsem rozlousknul i druhou past ve které jsem uvíznul - opakovaných startů. Konečně pokračuji dál i s onou koulí na noze i přesto, že občas nechám v blátě obtisk svého obličeje. A co s tou koulí? To už je zase jiná kapitola. Takže na konkrétní postupy, jak se zbavit kterého očka tvého řetězu se už jako já ptej Boha sám/a.

Pointa: Tento příspěvek je o tom, že jsem zjistil, že ať jsou mé závislosti (hříchy) sebevětší, nejsou důvodem k rezignaci a následnému novému startu. Vyznat, vstát a pokračovat s prosbou, aby mi Bůh pomohl to či ono nedělat, aby mi ukázal jak se toho mohu zbavit (a pomohl mi s tím). Tady na zemi totiž nikdy nedosáhneme Kristovy podoby (čistoty), celý život je školou. Vždycky jsem si myslel, že až se zbavím toho a onoho, stanu se bezúhonným a život s Pánem už bude brnkačka... Ale tak to není, to v podstatě nelze. Život je o tom učit se rozpoznávat a překonávat překážky, které nám aktuálně staví satan do cesty, ale i ty dané nám geny (povaha, návyky apod) a postupně se tak očko po očku zbavovat závaží, které nás táhne k zemi (k tomu jsme dostali pomocníka - Ducha Svatého). A zároveň sloužit Pánu - každý dle svého poslání.

K tomuto poznání mě přivedl příběh Pavla:

A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla."  (2 Korintským 12:7-9 )

Možná vypadá, že není úplně k danému tématu, ale svou podstatou přece jen. Pavel, velký Boží služebník a dostal něco co ho sráželo (chápu jako něco, co na miskách vah vyvážilo jeho obdarování. Za dar by se mohl vyvyšovat nad ostatní, za "to ono" zase asi stydět, takže sečteno a podtrženo...). A přece se tím nenechal zastavit - pokračoval v Boží práci. Bůh ho totiž přímo ujistil, že o tom ví a jeho milost je tak veliká, že to není překážkou ve vztahu. Díky tomuto mi došla i podstata verše

První budou poslední a poslední první.

(Matouš 19:30)

Nezáleží na tom, co všechno mě tíží, přes to vše můžu, respektive musím jít dál. Protože ti, kteří jsou zakomplexovaní a "plni hříchu" můžou nakonec pro Boha udělat mnohem víc, než já ikdyž bych byl zcela "svatý"

Tím Tě nechci ukolébat, abys hřích přijal/a jako nevyhnutelnou součást života, když už je milost Boží natolik obšírná. Sice tomu tak dá se říct je, ale my se ho akorát nemáme zaleknout, nenechat se jím zastrašit, ale vyznat ho a bojovat s ním!

Pokud jsi šťastlivec, který celou dobu neví o čem mluvím - gratuluji! 

Takže jsem dopsal... ...a je 16:20!

Ne ne, nepsal jsem celou dobu. Udělal jsem si několikahodinovou pauzu, abych si to mohl znovu sám přečíst a smazat přebytečné, doplnit zapomenuté... a aby mě mohl Bůh upozornit, pokud bych tu měl nějaké vyložené bláboly...

Čistého času jsem tedy nad tímto příspěvkem ztrávil (nebo strávil?) 130 minut (dvě hodky deset)

Jojo, není to sranda psát blog :-) Teď, když už vidíš, jak je to namáhavé, jistě omluvíš delší pauzy mezi příspěvky! 

Dal jsem si předsevzetí přidat do blogu článeček alespoň každé tři dny. Ale jak sám pozoruji, není to tak jednoduché. Když jsou slova, není čas a když je čas, nejsou slova... Dnes, když uvažuji, že po týdnu už je opravdu čas dostát svému předsevzetí, nějak jsem se nad tím slovíčkem pozastavil... A tak spojím příjemné s užitečným a zachytím zde některé myšlenky...

Co je to vlastně předsevzetí? Já bych to definoval jako rozhodnutí dělat něco, co nedělám a dělat bych chtěl (nebo nedělat co dělám) protože věřím, že to bude mít přínos pro život.

Znají ho všichni lidé. Ateisté ho používají minimálně na nový rok, já jako křesťan (myslím že mluvím za všechny křesťany) často poté, co mi Duch Svatý něco ukáže. Pln odhodlání pak používám slova jako - vždycky, nikdy, budu nebudu... Ale v podstatě vždy zjistím, že světské přísloví ´čert nikdy nespí´ není až tak světské jak vypadá.

Předsevzetí... tak jednoduché slovo a přesto celé větě dodává váhu, kterou často nakonec neuneseme. Má tedy smysl dávat si předsevzetí?

Jak mám v oblibě - zadal jsem to slovíčko do biblického vyhledávače, který našel tento jediný veršík (ekumen):

Máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.

(Židům 3:14)

Myslím, že z tohoto verše vyplývá, že předsevzetí mají v našich životech místo. Myslím, že bychom si tedy měli dávat předsevzetí. Teď ale nemám na mysli ty pozemské (zhubnu o 20 kilo, budu spát 12 hod denně, nebudu poslouchat hardrock ale mámu) ale takové, které nás přiblíží k Bohu, Takové, které nás donutí aktivně se zabývat naší misí tady na zemi. Takové, které nám přinesou život věčný...

Rozumí se, že vlastními silami nemáme šanci. Všichni jsme jen lidé, takže pokud nežijeme v pokoře a úzce nespolupracujeme s Duchem Svatým, nemáme šanci občas neklopýtnout. Naštěstí máme s sebou VIP spojení do nebe s celosvětovým pokrytím, kde nalezneme podporu, odpuštění a pomoc v případě klopýtnutí a sílu pokračovat a vytrvat. Rezignace nepřipadá v úvahu, proto ji nebudu rozebírat. Snad jen toliko - nenakládejme na sebe více, než můžeme zvládnouti. Přehnané nároky na sebe sama jednak způsobují stres (a Bůh nás potřebuje čerstvé pro duchovní boj) a následně pak zklamání a rezignaci... A:

Povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.

(Židům 3,13)

ČLÁNEK VÝŠE VYJADŘUJE OSOBNÍ NÁZOR PISATELE TAKŽE NENÍ NIJAK SMĚRODATNÝ

PRAVDIVOST DOPORUČUJU OVĚŘIT KONZULTACÍ S DUCHEM SVATÝM

TIPY NA PŘEDSEVZETÍ, KTERÉ MAJÍ SMYSL

S Boží pomocí:

• každý den věnuju hodinu (dvě, tři...) čistého času Bohu.
• se zbavím závislosti - TV, alkohol, PC, práce...
• budu milovat a ctít i ty, kterých jsem si dodnes nevšímal/a
• se nenechám strhnout proudem tohoto světa 
• nebudu uvádět v pokušení své bližní
• budu jednat upřímně a čestně
• se budu pravidelně modlit za... (vládu, bližní...)
• Ho nikdy nezapřu

Takových a podobných je spousta. Nebudu tu ale vypisovat ani vše, co mě napadá.

No a na závěr trochu pozměním své předsevzetí z úvodu - blog budu doplňovat vždy, když něco dostanu na srdce 

...na tom se, myslím, všichni shodneme. Hlavou mi letí spousty myšlenek o varováních pro dnešní dobu a nevím, co z toho zde zachytit.. Takže své postřehy shrnu, snad alespoň trochu srozumitelně...

Nevěřící to mají zlé, neboť palba nejistotou a strachem dnešní doby má stále více obětí. Smutné ale je, že jsem svědkem úpadku i mnoha věřících. Satan úspěšně boří naše vztahy, "jistoty" a sny a my mu podléháme... vždyť rezignovat "na život" je tak snadné... a Bůh přece slíbil, že nás nikdy neopustí... ale pozor, tím odcházíme my od Něj! A dokud se sami nerozhodneme vrátit se z5, nebude nám pomoci... 

Stáváme se obětmi satanových střel strachu, závisti, smutku, hořkosti, neodpuštění, nevíry, zklamání, závislosti, apatie... to jsou pasti, v nichž zůstáváme zaklíněni a nedovolují nám postupovat dál za Bohem. Ale je psáno:

Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. (1 Korintským 10:13)

Z toho chápu, že mě zasahují jen střely, kterým Bůh dovolí, aby mne zasáhly a je pouze na mě, jestli jim podlehnu, nebo zabojuju. A proto:

Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům. Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát (Efezským 6:11,13)

Nádherným příkladem by nám mohl být Jób, který přišel o vše a nepřestal věřit Hospodinu, nebo Josef jenž byl zrazen vlastní rodinou, prodán do otroctví, nespravedlivě uvezněn... trpěl celých 13 let! A to i přesto, jaká měl zaslíbení... neměl snad on "právo" zanevřít za Boha? Ale vydržel! (představ si ty stovky hodin ve vězení, kdy jeho myslí určitě také proletěla spousta PROČ. Nevím, zda-li bych sám vydržel alespoň půl roku) TAKŽE ať už se děje cokoli, mějme na vědomí, že se to děje proto, že to Bůh dopustil. A dopustil to proto, že nás zná lépe než my sami sebe a proto ví, že právě tolik jsme schopni unést

Celý příspěvek by se asi dal shrnout těmito třemi verši:

Ano, prověřil jsi nás, Bože, tříbil jsi nás jak stříbro nejčistší. Zavedl jsi nás do lovcovy sítě, na naše bedra jsi vložil trápení. Člověku nastavil jsi naše hlavy, ohněm i vodou prošli jsme, než jsi nás VYVEDL KE SVOBODĚ. (Žalm 66:10-12)

Už jsou to 4 dny, co jsem sem hodil poslední příspěvek... Ano, čas je relativní pojem. Přesto že má každá minuta 60 vteřin, stejně se jedna nekonečně vleče a druhá jako nic uteče... snad jednou pochopíme, jak to ten Bůh dělá

Zadal jsem ono slovíčko do vyhledávače v Bibli a vypadlo mi několik zajímavých veršů:

Umíte rozeznat úkazy na zemi i na nebi; jak to, že nerozeznáte, jaký je teď čas? (Lukáš 12:56)
Hle, čas milosti je tu, ten spásný den je teď! (2 Korint 6:2)

Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá. (Efezským 5:16)

Dokud je čas, prokazujme dobro všem, a zvláště členům rodiny víry. (Galatským 6:10 )
A ještě něco. Rozumějte, jaká je doba, protože přišel čas probudit se ze spánku. Spása je nám teď blíže, nežli když jsme uvěřili. (Římanům 13:11)
"Čas se naplnil - Boží království je blízko... (Marek 1:15)

Myslím, že je toho víc než dost... na zamyšlení...a uvědomění si, že už jde opravdu o krk! A proto:

  ...Čiňte pokání a věřte evangeliu!"  (Marek 1:15)

 

Kdo říká, že Bůh je jakási neosobní bytost někde ve vesmíru, ten se krutě plete. Je nám tak blízko, že si s námi i hraje.

Před asi dvěma dny jsem v práci luštil křížovku v Hutníku (místní tisk). Tajenkou mělo být přísloví krále Šalamouna. Křížovkou jsem ale hnul jen asi z poloviny a tak jsem se dozvěděl jen polovinu přísloví: Tajný dárek dokáže... ...úplatek i velikou... a ač jsem si namáhal mozek jak jen to šlo (chtěl jsem to přísloví celé) víc jsem už z něj nedostal...

Dnes, když jsem dopsal předchozí příspěvek do blogu, zavřel notebook a náhodně otevřel Bibli... padl můj zrak na verš 14 přísloví 21 - Tajný dárek dokáže... (kdo se chce dozvědět celé přísloví, ať si nalistuje :)

Takhle náhodně najít na "první pokus" verš v Bibli je asi stejné jako vyhrát ve sportce milion!

A pak že je Bůh neosobní :)

 ...jsem byl tak zaujat tvorbou tohoto webu, že jsem si vůbec neudělal čas na toho, kterému mají být tyto stránky oslavou - na Boha!  Jak se stydím...

Ale můžeme si z toho vzít ponaučení - nezapomínejme pro práci pro Boha na Boha!

Je to tak snadné...