DLE SKUTEČNÉ UDÁLOSTI je i film I STILL BELIEVE (stále věřím), který vypráví příběh o studentovi, jenž se zamiluje do dívky... a jejich životy projdou těžkou zkouškou, když dívku napadne rakovina...

SVATÝ FILIP NERI je film o muži, který svůj život zasvětil Bohu a obětoval problémovým dětem a je zařazen do skupiny PODLE SKUTEČNÉ UDÁLOSTI

Rád bych vám řekl podobenství

(REINHARD BONNKE)

Týká se člověka jménem Jan. Jan měl dvoupodlažní dům s pěti pokoji v přízemí a dalšími pěti v patře. Jednoho dne zaslechl, jak někdo jemně klepe na vchodové dveře. Když Jan otevřel, zjistil, že je to Pán Ježíš. “Prosím, vstup dál,” řekl Jan s nadšením z nečekané návštěvy. “Dám Ti svůj nejlepší pokoj z celého domu – je v horním patře.” Ježíš jako gentleman Janovi poděkoval a s vděčností přijal pozvání.

Druhého dne ráno někdo silně buší na vstupní dveře od domu. Když Jan otevřel, zjistil, že za nimi stojí ďábel. “Ne!”, zakřičel Jan, “já Tě tady nechci.” Ďábel se ale zašklebil a řekl: “Už jsem uvnitř” – a odsunul Jana stranou. Vypukl obrovský boj. Satan na Jana zaútočil všemi druhy pokušení a negativními myšlenkami. Bylo to příšerné. K večeru Jan nakonec získal převahu a ďábla vyhodil z domu ven a zavřel za ním dveře. Když se stále ještě snažil popadnout dech, řekl si: “Moment, vždyť jsem dal Ježíši nejlepší místnost z celého domu. Proč mi tedy nepřišel na pomoc?”

Když se ho na to Jan zeptal, Ježíš mu odpověděl: “Dal jsi mi jen jeden z deseti svých pokojů.” Jan pochopil, v čem je problém, padl na kolena a řekl: “Pane Ježíši, už vidím svou chybu. Prosím odpusť mi. Pojďme to změnit na 50/50.” Ježíš jeho nabídku s díky přijal.

Příštího dne se stalo totéž co v předchozím dni. Ďábel pronikl do domu a znovu propukl zápas. K večeru už byl Jan úplně vyčerpán a znovu si kladl stejnou otázku: “Proč mi dnes Ježíš nepřišel na pomoc? Budu za ním muset zajít a zeptat se ho.”

Pán mu řekl: “Můj synu, proč jsi mi nedal celý svůj dům a tím mi nedal volné ruce, namísto toho, abych byl jen Tvým hostem?” Jan kapituloval. Vytáhl z kapsy klíč od celého svého domu a předal ho Ježíši. “Prosím, buď Pánem celého mého života,” řekl. Nyní dal Ježíši všechno.

Příští ráno, ještě před rozbřeskem, někdo tloukl na dveře tak silně, že se otřásal celý dům. Jan se strachem vyskočil z postele. “Už je tu zase ďábel!”, zakřičel vyděšeně. Náhle uslyšel v domě kroky. Ježíš majestátně kráčel ke dveřím oděn svou mocí. Klíč od domu teď byl v jeho rukou. Teď už byla jeho práce otevírat dveře příchozím. Jan byl zvědavý, co se bude dít a tak šel ke dveřím také. Když Pán otevřel dveře, Jan stál hned za Ježíšem. Kdo byl za dveřmi? Samozřejmě, že to byl ďábel. Když však spatřil ve dveřích Ježíše, hluboce se poklonil a řekl: “Promiňte, Pane, musel jsem zatlouct na špatné dveře!” A pak utekl tak rychle, jak jen mohl.

Nebo je Pánem jen v některých místnostech Vašeho života? Někteří lidé dali Ježíši devět místností svého domu, ale na desáté visí nápis: “Soukomé – nevstupovat”.
Je to komnata skrytých hříchů, lží, podvodů a nečistých věcí, o nichž vědí, že se Ježíši nelíbí. V této místnosti žijí lidé dvojím životem. Právě tyto věci opravňují ďábla k tomu, aby stál u vchodových dveří domu a tlačil se dovnitř.

Učinil jsi Ježíše Pánem každé oblasti svého života?

Ježíše neoklameme. Ví o nás úplně všechno. Ví přesně, co se děje v každé místnosti Vašeho života, dokonce i v těch oblastech, které se před ním snažíme ukrývat.

Dejte mu celý dům svého života. Úplně všechno. Každou jednotlivou část. Chce odstranit každou špínu, vše očistit a uklidit, vše dát na své místo a otevřít všechna okna, aby dovnitř mohl zavanout čerstvý vzduch a světlo.

On touží po tom, aby mohl s lehkostí přebývat v každé oblasti Vašeho života.

Pozvěte ho z celého svého srdce, aby se stal Pánem každé jednotlivé drobounké součásti Vašeho života. Řekněte svými vlastními slovy něco takového:

“Drahý Pane Ježíši Kriste,

dávám Ti každou komnatu svého života, každý jeho kout i skulinku. Vědomě Ti jako svému Pánu a Spasiteli předávám úplně VŠECHNO!

Víš všechno o mých hříších, o mé situaci a mých návycích. Synu živého Boha, svou důvěru vkládám plně jen v Tebe.

Očisti mě a učiň můj život takovým, abys v něm mohl s lehkostí přebývat, a abych Ti svým životem vzdával slávu.

Otevírám se Tvému Svatému Duchu, chci Tě následovat po všechny dny svého života.

Důvěřuji Ti a Tvému vedení.

Prosím, buď Pánem mého života!”

To je moje doporučení pro Vás, jak žít vítězný život!

Jedné noci se mi zdál sen.

Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem.

Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života.

Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému Pánovi. 

Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení!

Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny šlépěje.

A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života. 

Dlouho mi to nedávalo pokoj, až jsem se v rozpacích obrátila k Pánovi:

„Pane, když jsem se vydala následovat Tě, slíbil jsi,

že celou cestu půjdeš se mnou a budeš ke mně promlouvat.

Ale viděla jsem, že v těch nejsmutnějších chvílích mého života se v písku črtaly jen jedny stopy.

Vskutku nechápu, jak jsi mne mohl nechat samotnou, když jsem Tě nejvíc potřebovala.“ 

On zašeptal:

„Dítě moje drahé, Mám tě rád a nikdy tě nenechám samotnou, nikdy,

ani když tíha života dolehne a osud tě bude zkoušet.

Ty jedny stopy, které jsi viděla, tam zůstaly právě z chvil, kdy jsem tě nesl.“

(M. Powersová)

Mladý muž přišel k mistrovi dřevorubecké čety a prosil o práci.

"Podle okolností," odvětil mistr.

"Podívám se, jak porazíš tento strom."

Mladý muž postoupil dopředu a zručně porazil velký strom.

To zapůsobilo a mistr zvolal: "Můžeš začít v pondělí."

A tak uplynulo pondělí, úterý, středa...

Ve čtvrtek odpoledne mistr přistoupil k mladému muži a řekl:

"Můžeš si vyzvednout svou výplatu až dnes budeš odcházet."

Vylekaný mladý muž odpověděl: "Myslil jsem, že vyplácíte v pátek?!"

"Obvykle to tak děláme," řekl mistr.

"Ale tebe chceme nechat jít, protože tvůj výkon se od pondělí zhoršil.

V pondělí jsi byl nejlepší, ale dnes jsi nejhorší."

"Ale já pracuji tvrdě," namítal mladík.

"Přicházím první, odcházím poslední a dokonce jsem pracoval i během přestávky!"

Mistr, který vycítil poctivost mladého muže, se na chvíli zamyslel a potom se otázal:

"Ostřil jsi svou sekeru?"

Mladík odpověděl: "Ne, pane, pracoval jsem příliš tvrdě, takže mi na ostření nezbyl čas!"

V našich životech je to stejné jako v tomto příběhu.

Někdy jsme tak zaměstnaní, že nemáme čas "naostřit svou sekyru."

Zdá se, že v dnešním světě je každý stále více zaměstnán, ale zároveň stále méně šťasten.

PROČ JE TO TAK?

Může to být proto, že jsme zapomněli, jak zůstat naostřeni?

Na aktivitě a tvrdé práci není nic tak špatného. Ale Bůh si nepřejeabychom byli tak zaměstnáni, že bychom zanedbávali skutečně důležité věci jako jsou čas k modlitbě, čtení a studium Bible nebo naslouchání Ducha Svatého.

Všichni potřebujeme čas k odpočinku, k přemýšlení, učení a růstu.

Když si nenajdeme čas pro naostření sekery, staneme se netečnými a ztratíme svou efektivitu.

NAJDI SI DNES ČAS PRO NAOSTŘENÍ SVÉ SEKERY!

autor neznámý

Nezáleží na tom, jestli jsme šťastni,

                                        ale na tom, jak umíme druhé lidi udělat šťastné.

 

Nezáleží na tom, zda jsme milováni,

                                        ale na tom, zda milujeme jiné a jsme jim požehnáním.

 

Nezáleží na tom, co o nás lidé říkají,

                                        ale na tom, jací skutečně jsme a jak jsme věrni sami sobě.

 

Nezáleží na tom, jak dovedeme mluvit,

                                        ale na tom, aby naše slova vyjadřovala úctu k pravdě.

 

Nezáleží na tom, jestli Bůh plní naši vůli,

                                        ale na tom, zda se my snažíme uskutečňovat vůli jeho.

 

Nezáleží na tom, zda jsme dlouho živi,

                                        ale na tom, jak jsme naplnili svůj život.

 

Nezáleží na tom, kdy zemřeme,

                                        ale na tom, zda jsme připraveni kdykoli se s Bohem setkat.

 

autor neznámý,

Včera večer jsme s mojí ženou vedli trochu hlubší rozhovor o různých životních situacích.

Přišla řeč na eutanázii.

K tomuto citlivému tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem poznamenal :

- Nechci aby jsi mě nechala žít v takovém stavu, kdy bych byl závislý na přístrojích a živený tekutou stravou z nějaké flašky.
Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni ty mašiny co mě drží naživu.

- Ona vstala, vypnula televizi, počítač i ledničku a vylila mi pivo do záchodu... No není blbá !??

-autor neznámý-

Velmi podařená seminárka na téma EUTANAZIE

Ať už ošetření ran fíkovými náplastmi, každodenní sklenka červeného vína pro zdraví, nebo léčení éterickými oleji - mnoho zdravotních doporučení uvedených v Bibli bylo podrobeno vědeckému zkoumání.

Proto si probereme, k čemu léčivé byliny Starého zákona pomáhají a jak je lze používat dnes.

Kadidlo - revmatismus   (wikipedie)

Legenda: V Bibli se pryskyřice kadidlovníku zmiňuje kromě jiného jako součást svatého oleje k pomazání.

Účinek: Zklidňuje, mírní záněty kloubů (při revmatismu),pomáhá při Crohnově nemoci, kolice.

Použití: Jako kapsle, tablety, oleje. Neužívejte nikdy bez porady s lékařem totiž hrozí nebezpečí alergie.

Myrha - zánět dásní   (wikipedie)

Legenda: Také pryskyřice myrhovníku je v Bibli uváděna jako součást oleje k pomazání. Myrha byla ceněna jako zlato, patřila k nejvzácnějším darům od Tří králů.

Účinek: Dezinfikuje, stahuje, zastavuje krvácení.

Použití: Při zánětech v ústní dutině kloktejte myrhovou tinkturou, nebo v tinktuře namočenou vatovou tyčinkou potírejte bolavá místa

Granátové jablko - srdeční slabost   (wikipedie)

Legenda: Má mít údajně tolik jader, kolik je v Bibli předpisů (613). Podle knih Mojžíšových je symbolem ženské krásy.

Účinek: Snižuje riziko rakoviny, artritidy, srdečních omezení. Jejich fytoestrogeny vyhlazují kůži a omlazují vnitřní stěny cév

Použití: Doporučuje se vypít denně 250ml šťávy z granátového jablka. Ta výrazně zlepší prokrvení srdečního svalu.

Yzop - nemoci dýchacích cest   (wikipedie)

Legenda: V Bibli se používá jako čistící prostředek pro malomocné a pro lidi, kteří se dotýkají mrtvých osob.

Účinek: Dezinfikuje, mírní záněty, uvolňuje hleny při kašli.

Použití: Na yzopový čaj přelijte jednu lžíci byliny asi 250ml vroucí vody, asi o 8 minutách přeceďte, potom pijte vlažný nápoj nejlépe dvakrát denně.

Hroznové víno - ateroskleróza    (wikipedie)

Legenda: "Nepij již více vody, ale vína skromně užívej, pro svůj žaludek a další časté nemoci své," radí apoštol Pavel.

Účinek: Antibakteriální, např proti původcům žaludečních vředů. Resveratrol vína chrání srdce, cévy, oči a mozek před poškozením, omlazuje buňky, díky tomu výrazně zpomaluje proces stárnutí.

Použití: Pijte 1-2 malé sklenky (0,1l) vína denně - ne víc!

Oliva - ochrana proti rakovině    (wikipedie)

Legenda: ...mažeš kolem hlavy mé... (Žalm 23.5) Olivový olej byl odjakživa velmi důležitou složkou balzámů a léčivých mastí (a to samozřejmě i kosmetických)

Účinek:  Obsahuje vitamín E (regeneruje kůži). Kyselina olejová chrání červené krvinky, čistí cévy, zabraňuje usazování zplodin v organismu, proto také snižuje riziko rakoviny střeva.

Použití: 1 lžička olivového oleje po ránu mírní pálení žáhy, problémy se zažíváním.

Černucha - alergie    (wikipedie)

Legenda: Bible se o ní zmiňuje jako o koření do chleba a pečiva, podle knihy Jozue patří k základním potravinám.

Účinek: Éterický olej působí antibakteriálně, kyselina linolová tlumí záněty, mírní alergie a kožní obtíže.

Použití: 1-2 kapsle denně. Olejem potírejte suchá místa na kůži.

Fíky - kožní onemocnění    (wikipedie)

Legenda: Kniha Jozue doporučuje náplast z lisovaných fíků proti kožním vředům a zánětům.

Účinek: Enzym ficin podporuje hojení ran. Jako "fíková náplast" pomáhá i dnes při abscesech, akné a dalších nečistotách kůže.

Použití: Fíkovou kaši z rozmixovaného plodu zabalte do lněného ubrousku a na 10-15 minut přiložte na zanícené místo.

Máta - bolesti hlavy    (wikipedie)

Legenda: Pro Ježíšova učedníka Matouše byla máta vzácností a cenným výměnným zbožím pro obchod.

Účinek: Éterický mátový olej uvolňuje ucpaný nos, mírní žaludeční a střevní křeče. Tlumí bolesti hlavy stejně dobře jako léky (bez vedlejších účinků)

Použití: Mátovým olejem potřete spánky a čelo. Účinek se dostaví do 15 minut. Nachlazení: několik kapek oleje přidejte do mísy s horkou vodou a inhalujte.

Článek přebrán z časopisu TINA

Úvodem:

Bůh tě zve ke krásnému a plnému životu. Způsobem, jak skoncovat se starými způsoby a vykročit na novou cestu, je pokání a vyznání hříchů.

Slovo hřích, pochází ze staročeštiny, používalo se v případě minutí nějakého cíle. Minul jsem cíl náš předek vyjádřil slovem hriešiť. Toto slovo přesně vyjadřuje význam i originálních biblických výrazů. Bůh stvořil člověka pro nějaký záměr a cíl, jestliže je člověk míjí, pak hřeší. Hřích tedy není jen něco zlého, co člověk učiní, ale i věc ,,neškodná“, která jej odvedla od naplnění dobrého Božího plánu pro jeho život. Hřích v tom nejhlubším obsahu znamená vzpouru, odmítnutí, zpronevěření, zradu, odpadnutí, odstoupení a nevěrnost vůči Bohu, který tě stvořil.

Slovo „pokání“ (metanoia) znamená doslova „změna mysli, proměna smýšlení“. Činit pokání znamená odložit staré věci a začít myslet a jednat jinak. K tomuto odložení dochází při vyznání hříchů. „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1. Janova 1,9 – ekumenický překlad Bible, dále EP)

Toto „zpovědní zrcadlo“ (dále „ZZ“) má pomoci pastýři na základě Písma projít celý život toho, kdo se chce plně oddělit od svého starého způsobu života (postojů, myšlení, činů) a vykročit na cestu nového života s Kristem Ježíšem. ZZ pomáhá při zpovědi, tj. při odložení a vyznání všech hříchů, které brání společenství s Bohem. Je psáno v 1. osobě jednotného čísla tak, jakoby je četl nikoliv zpovědník, ale zpovídaný.

Každý tak může poznat, co není v jeho životě v pořádku, co se Bohu nelíbí a co je třeba odložit. Chce-li kdo vědět, jaký je jeho vzhled, nechť se podívá do zrcadla. Tam se uvidí a zjistí, jak vypadá.

Zrcadlem pro naše jednání i pro naše nitro je Boží slovo. Bůh nám v něm jasně říká, co máme dělat a jak má nás život vypadat. Skrze Boží slovo můžeš poznávat pravdu, která tě osvobozuje (Jan 7,31-32) – víš tak, co je pro tebe dobré a budující, a víš i to, co je pro tebe špatné a ničí tvůj život. Bůh tě velmi miluje, a proto ti zjevuje tvé hříchy, i když to není vždy příjemné. ON tě však nechce ponížit nebo ti ublížit. Bůh ví, že hřích totiž přináší do tvého života zkázu a jako tvůj milující Otec ti dává úžasnou možnost – můžeš mu vyznat své hříchy, přijmout odpuštění a oddělit se od vyznávaného hříchu.

Někdy však nestačí hřích vyznat – trápí nás stále a nedovedeme se s ním vypořádat. Pomoc spočívá ve vyznání před druhým křesťanem – v tzv. zpovědi. Proč? Hřích, který je skryt, se může rozšiřovat, otravuje a zamořuje naši mysl i život. Proto musí na světlo! Hřích je „tajnost“ v tom nejvlastnějším slova smyslu a chce za každou cenu zůstat schován – vzpomeň si, co udělali Adam a Eva po své neposlušnosti (Genesis 3,9-10)

Pochopíme-li, že utajování je základní vlastností hříchu, je nám jasné, jak nesmírný význam má právě zjevování, „odtajnění“ hříchů v osobním vyznání před druhým.

Pročti si pečlivě ZZ a modli se, aby ti Bůh ukazoval věci, které máš vyznat jako hřích nebo v nichž potřebuješ osvobození či uzdravení. Poznamenej si na zvláštní list papíru všechno, z čeho tě Duch svatý usvědčí. Potom vyhledej blízkého bratra nebo sestru, jiného křesťana, ke kterému máš důvěru, a tyto věci v jeho přítomnosti před Pánem vyznej. Kromě vyznávání hříchů projděte spolu s Pánem i staré věci (zážitky jako zranění, křivdy apod.), které dnes ovlivňují to, jak myslíš a jednáš. Modlete se spolu za osvobození a uzdravení.

„Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni.“

(Jakub 5,16ns)

„Pokušitel žije v tajnosti, které zůstávají mezi ním a vámi. Pokud máme ve svém životě nějaké zamlčované a skrývané věci, o nichž nechceme s nikým hovořit, které nechceme, aby vyšly na světlo, dotud má nepřítel moc nad námi vládnout. Temné mocnosti nasazují všechno, aby nám zabránily v osobní zpovědi, a proto nám vyznávání našeho hříchu připadá tak těžké. Osobní zpověď znamená vyjít ze zajetí pod vládou satana a proniknout do říše světla, kde vládne Bůh.“

Prof. A. Köberle

„Hřích chce být s člověkem sám, chce zůstat skryt a nepoznán. Lidská bytost je otravována v temnotách nevysloveného. Vyznaný, vyslovený hřích ztratil svou moc. Čím to je, že vyznání hříchů před Bohem nám často připadá lehčí, než vyznání bratrovi? Není tomu nejspíš tak, že sami sebe klameme? Vyznáváme spíš sami sobě namísto Bohu a také sami sebe ospravedlňujeme a odpouštíme si. Naše četné pády a nové a nové vracení se ke starým hříchům, naše bezmocnost a neposlušnost mají namnoze příčinu v tom, že jsme žili z vlastního a nikoli ze skutečného odpuštění hříchů. Odpouštíme-li si sami, nikdy nedosáhneme vysvobození z moci hříchu, nikdy se s hříchem nerozejdeme. Bratr je tím, kdo prolamuje kruh mého sebeklamu. A právě kvůli této jistotě odpuštění je třeba při modlitbě vyznávat konkrétní hříchy. Všeobecným nekonkrétním vyznáním se člověk snaží sám sebe ospravedlnit. Zpověď není zákon. Je nabídkou Boží pomoci hříšníkovi. Komu se máme zpovídat? Každý bratr nebo sestra v Kristu může být zpovědníkem, žije-li pod křížem a také se sám zpovídá. Ať se varuje naslouchat zpovědi ten, kdo sám sebe nezkušuje. Jedině pokořený a omilostněný hříšník může naslouchat zpovědi bratra bez škody pro svou duši.“

D. Bonhöffer

Kdy vyznávat své hříchy? Kdykoli nás Duch svatý obviní a poznáme, že musí na světlo něco, co je překážkou mezi námi a Bohem.

Jak vyznávat? Jako „generální úklid“ se doporučuje přezkoumat svůj život podle Desatera. (Desatero naleznete v knize Exodus 20 nebo Deuteronomium 5)

Jinak platí, co řekl Martin Luther: „Zpovídej se z toho, co tě tlačí a žere.“

1. PŘIKÁZÁNÍ: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh … nebudeš mít jiného boha mimo mne.“

- Nevěřím v jiného boha či modlu (východní nauky)?

- Čeho se bojím víc než Pána Boha? Neúspěchů, budoucnosti, bídy, utrpení, války, stáří, nemoci, smrti…?

- Zapřel jsem někdy ze strachu před lidmi svou víru?

- Miloval jsem Pána Boha nade všechno? Není mi milejší mé zaměstnání, byt, peníze, práce a kariéra, koníček, záliby, radovánky, alkohol …?

- Zbožňuji lidi? Je mi rodina nebo nějaký člověk vším a nemohu bez něj být? Zaujímá v mém srdci první místo člověk místo Pána?

- Nemohu zapomenout na nějakou ztrátu ve svém životě (dítě, blízký člověk, domov, jmění)?

- Nač spoléhám? Na svou zdatnost, na dobré známé, na svou slušnost a zbožnost, na své obrácení?

- Neztratil jsem důvěru a lásku k Bohu, když mě nechal zdánlivě bez pomoci? Nejsem závislý na alkoholu, nikotinu, drogách? Nesloužím myšlenkám socialismu, komunismu nebo jiného „ismu“?

- Nezabýval jsem se někdy okultními věcmi (viz. dodatek o okultismu)?

2. PŘIKÁZÁNÍ: „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho … nebudeš se ničemu takovému klanět ani sloužit.“

- Nemám v úctě obrazy Boha nebo Pána Ježíše, svaté obrázky, medailónky, kříže (krucifixy) a sošky svatých?

- Neklekám před těmito obrazy či podobami namísto před Bohem samotným?

- Nemodlím se ke svatým nebo k Marii namísto k Pánu?

3. PŘIKÁZÁNÍ: „Nezneužiješ jméno Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval …“

- Vyslovoval jsem Boží svaté jméno vždy jen s bázní a uctivostí, nebo jsem ho používal lehkomyslně mezi řečí?

- Nepřísahal jsem křivě?

- Nemluvil jsem lehkovážně a s opovržením nebo s posměchem a ironií o Bibli a o svatých věcech? Naslouchal jsem takovým řečem, aniž bych jim odporoval? Neutíkají mi myšlenky při modlitbě a zpěvu?

- Jak vypadá moje řeč? Nepoužívám bezmyšlenkovité kletby nebo jiné slovy „úlevy“? Vím, co znamenají slova, která používám? (Matouš 12,36)

4. PŘIKÁZÁNÍ: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.“

- Jak vypadá neděle a můj odpočinek? Přidržuji se shromáždění Božího lidu, nebo se nechám malichernostmi zdržet od Božího slova?

- Slyším a čtu rád a věrně Boží slovo, nebo jen málokdy, nestále, ze zvyku?

- Vyhledávám společenství s živými věřícími?

- Naslouchám ve ztišení Bohu – nebo Božím otázkám utíkám a vyhýbám se Bohu tím, že jsem zapřažen do práce nebo do svých zálib? Dávám přednost svým požitkům, tomu, co rád dělám, před Božími nároky?

5. PŘIKÁZÁNÍ: „Cti otce svého i matku, abys byl dlouho živ na zemi …“

- Měl jsem k rodičům vždy vztah plný lásky a úcty?

- Dělal jsem jim radost? Pomáhám jim a dělám to nezištně? Modlím se za ně?

- Díval jsem se na ně spatra? Styděl jsem se za ně někdy? Mluvil jsem před někým o svých rodičích s opovržením?

- Snášel jsem s láskou všechna podivínství jejich stáří, nebo jsem jim dal pocítit svou nelaskavost a nedostatek lásky? Vztáhl jsem na ně svou ruku?

Mládež:

- Poslouchal jsem vždy své rodiče a učitele?

- Nechoval jsem se k nim drze? Neodmlouval jsem jim? Rozčílil jsem se snad a zarmoutil natolik, že z toho onemocněli?

Rodiče a vedoucí:

- Pomyslel jsem už na to, že Bůh ode mě bude požadovat počet za všechny, které mi svěřil?

- Staral jsem se o ně v duchu lásky Kristovy? Zajímal jsem se o jejich vnitřní život?

- Mám na ně vždy dost času? Jsem vždy dobrým příkladem?

- Nebyl jsem příliš přísný nebo příliš shovívavý? Dával jsem někomu neoprávněně přednost?

- Byl jsem unáhlený, nelaskavý, bez porozumění?

- Nemluvil jsem odmítavým, svazujícím nebo odsuzujícím způsobem (např. kdybys radši nebyl, jsi nemožná, k ničemu, zabít je málo …)

Vztah k nadřízeným:

- Ctil jsem vždy autoritu svých nadřízených, nebo jsem jejich příkazy neposlouchal, trápil jsem je, dráždil?

6. PŘIKÁZÁNÍ: „Nezabiješ!“

- Zavinil jsem něčí smrt? Zahubil jsem nenarozený život, radil jsem k tomu nebo pomáhal? Varuji se antikoncepce, která škodí zdraví a zabíjí plod?

- Poškodil jsem někoho duševně nebo tělesně? Dopustil jsem se morální vraždy pomlouváním a odsuzováním člověka, skupiny lidí, nebo nějakého díla? Šířil jsem pomluvy nebo neověřené zprávy?

- Nejsem lehkomyslný v péči o vlastní zdraví? Pomýšlel jsem na ukončení svého života nebo se o to pokoušel?

- Chovám se na silnici tak, abych neohrožoval sebe i druhé?

- Nechává mě cizí nouze lhostejným? Poskytuji hmotnou a duševní pomoc chudým, utlačovaným, pokoušeným, ohroženým?

- Jsem ochotný k oběti?

- Miloval jsem vždy v každém člověku i protivníku – Krista? Byl jsem vždy připraven učinit první krok ke smíření?

- Pěstoval jsem v srdci zášť, hněv, odpor proti komukoliv? Dával jsem místo nenávisti a myšlenkám na pomstu?

- Jsem uzavřený, lhostejný, bez lásky, urážlivý, nevděčný v myšlení i činech?

- Jsem prudký?

- Mám úctu k životu a přírodě?

7. PŘIKÁZÁNÍ: „Nesesmilníš!“

- Jsem si vědom, že jsem Pánu zodpovědný za své tělo?

- Mám potíže v oblasti pohlavního života?

- Jsou mé myšlenky vždy čisté? Nelákají mě zvrácené způsoby (homosexualita, pedofilie, zoofilie)?

- Zadržuji své oči od nečistých věcí (pornografie), nepohlížím na druhé pohlaví žádostivě?

Modlím se za čisté srdce a tělo?

- Vedl jsem nečisté řeči, vyprávěl dvojsmyslné vtipy? Učinil jsem vše pro to, aby v mém okolí panoval duch čistoty a jemnosti? Byl jsem v každém pokušení rozhodný a přímý, nebo jsem si s ním zahrával?

- Odvracím se – se vší rozhodností – od špatných vlivů (špatné filmy, televizní pořady, časopisy, knihy, obrázky, hudba) a nebezpečných přátelství?

- Dodržoval jsem před i mimo manželství nedotknutelnost druhého?

- Jak vypadá moje manželství? U koho hledám první vinu? Jsem hotov vždy znovu odpustit? Byl j- sem věrný svému partneru v myšlenkách, slovech, činech?

- Měl jsem vztah mimo manželství – snad tajně v myšlenkách, v duchu?

- Jsem pro svého manželského partnera vždy zcela k dispozici?

- Jsem v manželství vždy naprosto upřímný nebo mám nějaké tajnosti?

- Dělám něco, co se tomu druhému nelíbí, co ho zlobí, bolí?

- Co jsem učinil, abych mu udělal radost?

Pro svobodné:

- Přijímám svůj stav z Boží ruky?

- Dodržuji dostatečný odstup vůči lidem v manželství?

8. PŘIKÁZÁNÍ: „Nepokradeš!“

- Ctím cizí vlastnictví?

- Mám něco, co mi nenáleží? Komu jsem něco dlužen?

- Nedopouštím se daňových podvodů, nemám daňové nebo jiné nedoplatky?

- Jsem spolehlivý v peněžních otázkách, „věrný v mále“?

- Nezpronevěřil jsem peníze, které mi byly svěřeny? Nezúčastnil jsem se nepoctivých, černých obchodů?

- Poškodil jsem svého zaměstnavatele (podnik) nebo zákazníka tím, že jsem za mzdu odvedl špatnou práci?

- Zneužil jsem něčí práce? Neocenil jsem nebo nezaplatil někomu za práci?

- Hospodařím pečlivě se svým majetkem? Nejsem lakomý, žádostivý, rozmařilý, rozhazovačný?

- Nejsou mé dary a příspěvky na Boží dílo příliš malé?

- Jsem hotov k opravdovým obětem?

9. PŘIKÁZÁNÍ: „Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví ...“

- Byl jsem vždy upřímný ve svých řečech i chování? Nesnažím se vypadat lépe, než jaký jsem?

- Je v mém životě vědomá nevyznaná lež?

- Svedl jsem někoho k nepravdivosti?

- Mluvím s lidmi povrchně, jenom ústy? Lichotím někomu?

- Ctil jsem vždy pověst svých bližních?

- Nevyprávěl jsem někomu něco zlého nebo dokonce něco nepravdivého? Naslouchám pomluvám a dávám je dál?

- Mluvil jsem bez vážného důvodu o špatných povahových rysech svých bližních?

- Byl jsem vždy ochotný odpustit? Komu se musím omluvit?

- Ujímal jsem se pohaněných?

- Mluvil jsem vždy ku pokoji, obracel jsem vše k dobrému?

- Zachoval jsem vždy svěřené tajemství?

10. PŘIKÁZÁNÍ: „Nebudeš dychtit … vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

- Jsem spokojen s tím, co mám, nebo chci mít stále víc a víc?

- Jsem hotov vše přijímat z Boží ruky – bohatství i nouzi, štěstí i utrpení?

- Uznávám meze, které mi Bůh stanovil?

- Trápí mě, že nemám takové schopnosti a dary jako někdo jiný? Srovnávám se s jinými lidmi a závidím jim, že se mají lépe?

- Uškodil jsem cti bližního, podkopal jsem jeho životní štěstí nebo postavení? Vměšoval jsem se nevhodně do života druhých lidí, do jejich poměrů, rozséval jsem nepokoj?

- Jak se chovám v otázce dědictví? Nemyslím jen na sebe a své obohacení?

- Jaká je má hlavní chyba? Co dělám, abych ji odstranil?

- Navštěvuji podle nařízení Božího slova nemocné, v nouzi a trápení postavené lidi ve svém okolí, abych jim pomáhal, potěšoval je a přinášel Boží slovo?

Žalm 139

Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.

Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.

Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.

Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.

Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.

Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?

Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.

I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,

tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.

Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.

Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.

Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.

Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.

Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.

Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,

sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.

Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!

Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.

Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?

Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.

Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

Už sis položil/a otázku, proč slavíš vánoce?

A kde se tady vlastně vzaly?

Následující článek napoví...

Začátek je v pohanství

    Královna Babylónu Semiramis, chytrá a půvabná čarodějnice, zcela zaprodána satanu, prohlásila svého zemřelého manžela Nimroda za boha slunce, nazvala jej Baalem a vyžadovala jeho uctívání. Pak porodila syna Tamuze a považovala jej za převtělení Nimroda-Baala. Své početí označila za neposkvrněné, byla pannou a matkou zároveň, záhy se všude objevily její sošky, na nichž drží malého boha slunce, kterého prohlásila za „spasitele“. (V různých zemích se uctívala pod různými jmény jako „královna nebes“.) Semiramis nařídila světu, aby oslavoval narození Tamuze. Tento byl, jak již víme, „bohem slunce“ – Baalem, tedy představitelem satana. Dnem Baalova narození určila 25. prosinec. Od svých astrologů se dozvěděla, že v tento den je slunce nejvíce vzdáleno od Země (zimní slunovrat). Proto lidé říkali, že 21. prosince Slunce-Baal umírá, 24. prosince se však opět vrací k životu a 25. prosince se znovu narodí. Během staletí obětoval celý svět 25. prosince Slunci pod různými jmény jako: Tamuz, Mithra, Horus, Osiris, Sol atd. Byla to doba orgií, obětování dětí Baalovi, pití a veselí.

    Pohané tedy věřili, že jejich bůh Slunce se každým rokem opětovně rodí. Proto noc 25. prosince a další noci byly odedávna považovány za „svaté noci“. Původ slova vánoce podle jazykovědců pochází z němčiny. Jeho původní název byl „svatá noc“. Staré německé slovo Weihnachten si naši předkové počeštili takto: první část vá- převzali z němčiny beze změny a druhou počeštili (weihen = zasvětit, Nacht = noc). Vánoce nemají jen tradici evropskou. Slavily se v Asii, u amerických Indiánů i jinde. Ve starém Římě se nakonec oslavy ustálily na 25. prosinec. Datum zvolil r. 274 po Kr. císař Aurelián jako den „natalis solis invicti“ – Zrození nepřemožitelného Slunce.

    Vánoce vznikly později než velikonoce. Jejich počátek leží ve 4. století… Významný německý badatel Herman Usener doložil, že před nicejským koncilem r. 325 se vánoce neslavily a 25. prosinec byl jako datum narození Krista neznámý. První zmínku o dni narození Ježíšova najdeme u Jana Zlatoústého (374–407), ale ten ho datuje na 20. prosinec. V Římě se vánoce poprvé slavily kolem r. 350. Římané slavili svátek nepřemožitelného boha Slunce, po celé říši se konaly velké náboženské pohanské oslavy Mithrovy (íránský bůh světla a slunce). Svátek narození Krista není nic než pokřesťanštěná pohanská slavnost. První křesťané takovéto svátky neznali! Neměli k jejich oslavám důvod ani biblické opodstatnění. Vánoce se do křesťanství dostaly následkem úpadku křesťanské církve od původního apoštolského učení. Největší křesťanská církev se k adopci pohanských svátků veřejně přiznává, když ve svém katechismu uvádí: „Pojem vánoce pochází z toho, že pohané v době, kdy jsou noci velmi dlouhé, slavili k poctě boha Slunce tzv. veliké posvěcené svaté noci. Církev pak dala pohanským posvátným nocím křesťanský význam. Na dobu posvátných nocí 25. prosince ustanovila slavnost narození Krista.“ (Katol. katechismus, F. Spirago, str. 133)

    Faustus, pohan ze 4. století říká papeži Augustinovi o křesťanech: „Vy slavíte vznešené svátky pohanů… a co do způsobů, ty jste si přisvojili beze změn. Ničím se nelišíte od pohanů, jen že máte oddělené od nich své shromáždění.“ (History of the Intellectual Development of Europe, J. W. Draper, str. 310) Biskupové církve to přijali se všemi vánočními dárky, hodováním a pijanstvím.

    Byla to tedy katolická církev, která povýšila svou autoritu nad autoritu Božího slova tím, že pohanské slavnosti zahalila do „křesťanského“ roucha. Proč však těmto slunečním rituálům podléhají i protestantské církve, když tvrdí, že se opírají pouze o Písmo svaté?? Pro Křesťana, který se opírá pouze o Písmo svaté, neexistují žádné povinnosti vůči takovýmto památkám. Slovo Boží toto výslovně zakazuje:

„Takto praví Hospodin: Cestě pohanů neučte se, aniž se znamení nebeských děste, neboť se jich děsí pohané. Ustanovení zajisté těch národů jsou pouhá marnost. Nebo setna dřevo sekerou v lese, dílo rukou řemeslníka, stříbrem a zlatem ozdobí je, hřebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo.“ (Jeremjáš 10,2)

Vánoční stromeček

    Dovedete si vánoce představit bez stromečků a dárků? Stejně jako vánoce mají původ v nejryzejším pohanství, má v něm své kořeny i tento mystický strom. Všichni pohané ve starověku spojovali kult Slunce – Baalův kult – s kultem matky, tj. Astarty nebo Ašery a s rituálním kultem stále zelených stromů. Na ně věšeli ozdoby, ovoce, pamlsky a světla. Nejprve ve volné přírodě, později doma, protože to bylo pohodlnější. Již v Babylóně Semiramis nařídila, aby lidé zavěšovali na stromy kuličky, jež měly připomínat boha slunce. Jedle, nebo dříve v Orientě cypřiš, jakož i terebint, byly jako stále zelené stromy života a zasvěceny „královně nebes Astartě“, manželce Baala. V předmluvě Elberdfelské Bible se dočteme: „Ašera byla kmen stromu bez kořene, avšak s pozůstalými větvemi, který se stavěl obyčejně po obou stranách Baalova oltáře.“

„Činili tedy synové izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, a zapomenuvše se na Hospodina Boha svého, sloužili Baalům a Asserotům.“ (Soudců 3,7)

Vánoční stromek je proto modlou. Je to německý obyčej. Germáni totiž ve svých „svatých nocích“ stavěli před svými domy jedle a k poctě boha Slunce na ně umísťovali světla. Podle legendy, navečer 24. prosince byl bůžek Julog vhozen do stromečku, z něhož pak padaly dárky bohů, přinášející štěstí lidem v
novém roce.

Vánoční pečivo

    Také nejrůznější vánoční pečivo má svůj původ v pohanství. Pohané pekli na počest svých bohů rozmanité koláče v podobě pletenců (dnešních vánoček), slunečních kotoučů, měsíčních srpků a hvězd. Už Židé se ve starých dobách přizpůsobili tradicím svých pohanských sousedů a jednali dle jejich zvyků. Bible o tom praví:

„Což sám nevidíš, čeho se v judských městech a na ulicích Jeruzaléma dopouštějí? Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu nebes a přinášejí úlitby jiným bohům, aby mě uráželi. Urážejí tím opravdu mne? je výrok Hospodinův. Což nedělají ostudu sami sobě? Proto praví Panovník Hospodin toto: „Hle, můj hněv a mé rozhořčení se vyleje na toto místo, na lidi i dobytek, na stromoví na poli i na plody země a bude hořet a neuhasne.“ (Jeremjáš 7,17-20)

Duch a náplň vánoc

    Duch vánoc je dnes stejně tak pohanský jako dříve. Vánoční svátky jsou vyplněny zvyky a obyčeji ryze pohanskými a mystickými a s učením Bible nemají nic společného. Stávají se často příležitostí k vyčerpání naší peněženky i naší křehké tělesné schránky. O vánocích vyplouvá na povrch staropohanský římský duch „panem et circenses“ – chléb a hry. Jezme, pijme a užívejme – to je (přiznáte si to?) častá náplň dnešních vánoc. (Přitom v době narození Ježíše žili Josef s Marií v chudobě a byli nuceni vložit své dítě do jeslí ve chlévě.)

    Všechny pohanské festivaly a svátky byly zasvěceny určitému božství, proto je v Božím pohledu jejich přejímání křesťany i nekřesťany hříchem. To se pochopitelně vztahuje i na vánoce a jejich obyčeje. Pod záminkou Kristova narození se provozuje Baalova modloslužba, byť se tváří nevinně, duchovně a „křesťansky“. Čím jiným je uctívání boha Slunce pohany, ne-li uctíváním samotného satana? Nicméně i dnešní křesťané nadále pokračují v této Bohu nelibé tradici, která je potřísněná krví obětovaných nemluvňat nepřemožitelnému Slunci na oltáři Moloch.

    Proč tedy lidé, hlavně křesťané, slaví 25. prosince Kristovo narození, když Bible o datu mlčí? Kdyby to Bůh uznal za vhodné a pro svůj lid potřebné, nechal by apoštoly, aby datum o tak významné události zaznamenali. Neudělal to však. Církev katolická ano… Učinila s pohany kompromis a změnila den narození Baala na den narození Krista. Pohanům se to líbilo a spokojenost byla na obou stranách. Nikde nenajdeme jakýkoliv záznam v Bibli o tom, že by první křesťané slavili Kristovo narození, tím méně pohanské vánoce! Kdo však přesto v době zimního slunovratu tyto ryze pohanské svátky oslavuje a spojuje je s narozením Krista, nechť si uvědomí, že tím rozhodně neuctívá ani neslouží Ježíši Kristu, nýbrž uctívá toho, k jehož poctě byla tato oslava vymyšlena, totiž boha slunce Baala neboli Belzebuba. Sloučení tohoto pohanského solárního mýtu s Ježíšovým jménem není nic jiného, než ohavné rouhání se Bohu a Jeho Synu Ježíši Kristu.

„Kdyby se Kristus tisíckrát narodil v Betlémě, není nám to nic platné, jestliže se nenarodí v našich srdcích.“

(z článků J. Kováčika a A. Rivery)
Monika Raszyková
Radim Bohdálek (radimb@seznam.cz)

STÁHNI V PDF

K zamyšlení - lze na satanově základu vystavět Boží dílo?